Nýrov, dříve Nejrov, či Nérov,

je připomínán poprvé v listině z roku 1368, a to jako součást tzv. sebranického zboží pánů z Boskovic. Osídlení bude patrně starší, o čemž svědčí pozůstatky hradiště či hrádku, dosud neurčeného stáří, nacházejícího se v lokalitě Hradisko asi 1,5 km jihovýchodně od obce, podle některých pramenů až pravěkého původu. Vlastníky a osudy Nýrov většinou sdílel společně nejprve se Sebranicemi, do jejichž farnosti patřil a stále patří, od roku 1549 pak s Kunštátem, jehož majitelé, páni z Hardeka, jej přičlenili ke svému panství. Podle dochovaných pramenů měla obec po třicetileté válce 12 domů, z toho byly tři pusté, zanikla i vesnice Habrov, ležící na dnešním nýrovském katastru. V roce 1790 již bylo domů 30 a obyvatel 181 a v roce 1900 32 domů a 230 obyvatel.

Po dlouhá staletí se většina tehdejších obyvatel živila prací na polích a v lesích, ať již na vlastním hospodářství, či na panském velkostatku, kterému patřila více než třetina zemědělské půdy v obci a téměř veškeré lesy. Až dvacáté století přineslo obci určitý rozvoj. V roce 1908 byla v obci postavena základní škola, o šest let později vybudována silnice, která spojila Nýrov s Kunštátem a Letovicemi. Po první světové válce je rozdělena mezi zájemce zemědělská půda velkostatku i samotná budova dvora. Občané na ochranu svého majetku zakládají hasičský sbor, jediný spolek přetrvávající a fungující až do dnešních časů. V třicátých letech je přivedena elektřina z elektrárny ve Zboňku. S rozvojem průmyslu odcházeli někteří obyvatelé pracovat do textilních a strojních továren, zvláště v Letovicích a Svitávce. Za druhé světové války operovali na území obce příslušníci partyzánských jednotek, při obraně svého úkrytu v lednu 1945 čtyři z nich zahynuli. Za spolupráci s partyzány byli zatčeni a gestapem popraveni dva nýrovští občané. Hned po válce je v katastru obce otevřen důl na žáruvzdorný jíl, předchůdce dnešní pískovny.

Po převzetí moci komunisty v roce 1948 ztrácí obce, tedy i Nýrov, část své samostatnosti, o pár let později ještě výrazněji ovlivní život obce kolektivizace. Těm hospodářům, kteří nebyli ochotni vstoupit do družstva, byl majetek přímo zabaven, zbytek zemědělců se přizpůsobil, nebo odešel pracovat jinam. Postupně nachází v průmyslových závodech v okolí práci většina obyvatel. Během určitého „oteplení“ na konci šedesátých a počátkem sedmdesátých let se v obci staví nové rodinné domky, nový obchod, hospoda a kulturní dům, je vybudována kanalizace a vodovod. Tehdejší zemědělské družstvo postavilo nové objekty kanceláře, dílen a skladů, staví se spojovací silnice do Sebranic. Obec má v té době 61 trvale obydlených domů a 254 obyvatel. V období normalizace a velkého slučování koncem let sedmdesátých ztrácí Nýrov zcela svou samostatnost a je přičleněn ke „střediskové obci“ Kunštát. Z vesnice stále více odcházejí lidé, je zavřena škola....

Nový impuls přinesl rok 1989. Občané se v referendu vyslovili pro samostatnost Nýrova a volí si samosprávu. Obec získává zpět svůj historický majetek, škola se opět otevírá. Je zpracován územní plán obce a program obnovy vesnice, podle nich se postupně se uskutečňují některé drobnější investiční akce, připravuje se výstavba plynovodu, dokončeného až v roce 2000. Zatím se sice nestaví nové domy, i když je určena lokalita pro jejich výstavbu, ale starší se pilně rekonstruují. Připravují se další projekty zaměřené na obnovu životního a krajinného prostředí, i když je v tomto ohledu v obci situace poměrně příznivá. Do třetího tisíciletí vstupuje tedy Nýrov jako vesnice malá, ale žijící.

Hradisko:

Hradisko je ostrožna nad údolím Nýrovského potoka asi 1,5 km jihovýchodně od obce. Na ní jsou zachovány zbytky valů, podle části odborníků až pravěkého původu, spíše se ale jedná o základy hrádku stavěného při kolonizace podhůří Vysočiny ve 13. století. Archeologický průzkum zde totiž nebyl proveden, takže nelze určit přesněji stáří lokality. Přestože stavba zůstala nedokončena, ani uplynulá staletí nedokázala zahladit mohutné příkopy.
Lidová pověst praví, že zde bylo slovanské hradiště, které mělo střežit stezku údolím potoka dále na Vysočinu a do Čech, aby tudy mohli bezpečně projít Konstantin s Medodějem na cestě do Prahy.
V současnosti je kopec částečně odlesněn, takže je z něj pěkný výhled na Sebranice a údolí řeky Svitavy. Na Hradisko vede od zastávky autobusu v Nýrově zelená turistická značka ( cíl se skrývá pod šifrou Strážný ). Cestou, v lese pod hradištěm, lze odbočit k partyzánské zemljance, kde byl v 70. letech minulého století vybudován a v roce 2001 obcí opraven, památníček odboje.