- - - - - - - - - - - - - - - Kapitola: | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. |
Na kole za Bosporem
Motto:
Kdo chce poznat Bospor, Dardanely,
nesmí sedět doma na ....
(volně podle J. Vodňanského)

Je neděle, téměř půlnoc, Česko zrovna vyhrálo světový šampionát v hokeji. Zastavuji auto u Zvonařky (cestou mě ho málem rozbili zdivočelí fanoušci) a vidím bratra jak vleče svůj bicykl a spoustu brašen k parkovišti. Před necelými třemi týdny jsem ho sem přivezl a pomohl přemístit jeho náklad k zastávce autobusu směr Istanbul, nyní ukládáme kolo a zbylá zavazadla do auta. Rozhovor se vyvíjel v několika dalších hodinách asi tak, jak je uvedeno dále, přiznám se ale, že jsem dodatečně doplnil názvy a do kontextu zařadil některé historky.
Nazdárek! Co to vidím, ty jsi odlehčil nejenom nákladu, ale i své postavě. To jsi v tom Turecku tak málo jedl?
Jedl jsem dost, ale stálý pohyb na čerstvém vzduchu se musí nějak projevit. Víš, že jsem sebou jídla moc nevezl, tam se dalo pořídit celkem lacino, a Turci navíc jsou pohostinný národ. Obědvat v přírodě je jejich velice chvályhodný zvyk, a protože jsou i zvědaví, co že to za exota jede kolem, hned tě pozvou. Takže jsem takhle obědval s rybáři, prodavači koberců, cestáři, obchodníky, každý dal co zrovna měl.To se třeba rozprostřou na zem noviny, na ně se nakrájí na kousky různá zelenina a sýr, zamíchá se to a vloží do rozkrojeného místního pečiva, něco jako bagety, někdy i s kusem rozmáčeného papíru. Obvyklé jídlo chudších vrstev jsou vařené kroupy polévané hustým cukrovým sirupem. To je sice energetická bomba, ale vypil jsem k tomu vždycky hroznou spoustou vody.
A cos jim mohl nabídnout ty ?
Taky co jsem zrovna měl, většinou nějakou zeleninu, a pokud měli zájem dal jsem jim ochutnat slivovicu.
Vždyť jim to korán zakazuje pít!
Asi Mohameda v tomto neberou dost vážně, ale je pravda že na takovou koncentraci nejsou zvyklí, pijí jen tu svou rakii, navíc zředěnou vodou. Takže mi ještě zbylo dost na vlastní prevenci.
To mě vykládej, ty přece téhle prevenci moc nedáš. A vyskytly nějaké problémy ?
Nic vážného. Ale náš pravdu, medicína ještě zbyla. Ten zmíněný Mohamed měl skvělý nápad, když nařídil rituální mytí, takže u každé modlitebny v sebemenší vesnici je studna. Tam jsem se snažil sehnat vždy pitnou vodu, i když občas jsem si nemohl vybírat. Naštěstí se to obešlo bez potíží. A s jídlem to bylo zrovna tak.
Moment, začni od začátku. Vím, podle tvého prvního telefonátu domů, že jsi nasedl v Istanbulu na nějakou místní autobusovou linku a vystoupil někde západně od Ankary.
To bylo ve městě Akşehir. Prý tu prožil zbylých padesát let života Hodža Nasredin, známý žertéř, má zde i jezdeckou sochu, jen jeho zvíře má trošku menší postavu a dlouhé uši. Krajina kolem je taková náhorní plošina cca 1000 m n.m., zemědělsky obdělávaná už dlouhá tisíciletí, celkem úrodná, když je zrovna voda. Není mi ale jasné, proč zrovna někde tady přišli lidé na to, že se dají semínka nejen sbírat, ale i pěstovat. Teď tu ale kvetly jabloňové sady a v nich pásli své včely kočovní včelaři. Kousek odtud bylo vykopáno Çatal Hüyük (jedno z nejstarších měst lidské civilizace - je mu skoro 10.000 let - pozn. autora), ale tam si zajedu jindy. Já jsem zamířil víc na jih, kolem jezer a přes hory, k moři.